Významné momenty a lidé
Nejdříve známé lidské osídlení v SAE pochází z období neolitu. V této počáteční fázi je důkazem interakce s vnějším světem, zejména s civilizací na severu Persie. Tyto kontakty se dále rozvíjely do všech oblastí obchodu. V prvním století před Kristem byla zahájena doprava karavanami mezi Sýrií a městy v jižním Iráku. Pro námořní cestu byl důležitým přístavem Omana (současný Umm Al-Quwain) se spojením do Indie. Tyto cesty byly alternativou k trase Rudým mořem používané Římany.
Islám
Příchod vyslanců islámského proroka Mohameda v roce 630 přinesl obrácení regionu k islámu. Po smrti proroka Mohameda skončila jedna z hlavních bitev SAE u Dibby porážkou nemuslimů a vítězstvím islámu na Arabském poloostrově. V roce 637 byl Julfar (dnešní Ras Al-Khaimah) využit jako výchozí místo pro dobytí Íránu. Po mnoho století to byl bohatý přístav a centrum obchodu s perlami. Plachetnice z něj vyrážely na cesty po celém Indickém oceánu.
Portugalská nadvláda SAE
Portugalsko expandovalo do Indického oceánu na počátku 16. století po trase Vasco da Gamy a získalo díky technologické převaze nadvládu nad Persií na pobřeží Perského zálivu. Portugalsko kontrolovalo oblast 150 let a podmanilo si obyvatele celého Arabského poloostrova.
Britská nadvláda a vliv Ománu v SAE
V průběhu 16. století se část obyvatel Spojených arabských emirátů dostala pod přímý vliv Osmanské říše. Díky tomu byl region SAE nazýván brity také jako Pobřeží pirátů, protože piráti sídlící v této oblasti přepadali dopravní lodě evropských a arabských obchodníků. Proto se britové rozhodli v období od 17. století do 19. století ke střežení této oblasti. Britská výprava v roce 1819 měla přinést ochranu obchodu s Indií zejména v oblasti okolo Ras Al-Khaimah, ale i v okolí dalších přístavů na území dnešních SAE. V následujícím roce byla podepsána mírová smlouva, která byla dodržována všemi šejky na pobřeží. Bitvy na moři pokračovaly přerušovaně až do roku 1835. V roce 1853 podepsali smlouvu s brity, v jejíž rámci se šejkové (dále jen "Smluvní šejcháty") dohodli na trvalém námořním příměří. Bylo to pod patronací Spojeného království, případné spory mezi šejky se řešily dle britského práva.
Především v reakci na ambice ostatních evropských zemí byly Spojeným královstvím a Smluvními šejcháty uzavřeny v roce 1892 podobné smlouvy s ostatními vládci v Perském zálivu. Šejkové souhlasili, že nebudou uzavírat žádné dohody a vstupovat do vztahů bez vědomí a souhlasu Británie. Na oplátku, britové slíbili chránit Smluvní šejcháty na moři a také pomoc v případě napadení země. Britská potlačení pirátství znamenalo, že flotily s perlami mohly plout v relativním bezpečí. Negativní stránkou nicméně je, že britský zákaz obchodu s otroky znamenal pro šejky významný úbytek zdroje příjmů.
Počátek ropné éry v SAE
Na počátku roku 1960 prováděly první týmy ropné společnosti předběžné průzkumy. První náklad ropy byl vyvezen z Abu Dhabi v roce 1962. Díky rostoucím příjmům z ropy se vládce Abu Dhabi, Sheikh Zayed bin Sultan Al Nahyan pustil do masívního programu budování škol, bydlení, nemocnic a silnic. Díky exportu ropy z Dubaje od roku 1969 zahájil vládce emirátu Dubaj Sheikh Rashid bin Saeed Al Maktoum stejný program rozvoje s cílem zlepšit kvalitu života svého lidu.
Sheikh Zayed a Unie emirátů
Objev ropy vedl k rychlému sjednocení a požadavku šejků na založení Spojených arabských emirátů. Sheikh Zayed bin Sultan AlNahyan se stal vládcem Abu Dhabi v roce 1966. Britové pociťovali ztrátu ropných investic a smluv na ropu v Americe. Již dříve britové založili úřad, který pomáhal při založení Spojených arabských emirátů. Šejkové ze SAE se poté rozhodli vytvořit Radu pro koordinaci záležitostí mezi nimi. Součástí původních dohod byl také Katar a Bahrajn. Po vypršení smlouvy Smluvních šejchátů v roce 1971 se Spojeným královstvím se Bahrajn i Katar rozhodli stát nezávislými státy. Vládci Abu Dhabi a Dubaje se rozhodli vytvořit unii mezi jejich dvěma emiráty a samostatně připravit ústavu. Poté nabídli vládcům dalších emirátů možnost připojení se. Ústava byla podepsána 2. 12. 1971 a ve stejný den souhlasily další čtyři emiráty se vstupem do unie s názvem Spojené arabské emiráty. Emirát Ras Al-Khaimah přistoupil později, na počátku roku 1972. Po teroristickém útoku na Spojené státy 11.9. byly Spojené arabské emiráty identifikovány jako hlavní finanční centrum Al-Káidy díky převodům peněz únosci (dva z únosců - Marwan al-Shehhi a Fayez Ahmed Bannihammad, kteří havarovali s letem United175 do jižní věže World Trade Center, byli občany SAE). Vláda SAE okamžitě spolupracovala s USA, zmrazila účty spojené s osobami podezřelými z terorismu a silně se zaměřila na potírání praní špinavých peněz. SAE podporovaly vojenské operace Spojených států a koalice států, které jsou zapojeny do války proti Talibanu v Afghánistánu (2001) a Saddámu Husajnovi v Iráku (2003), stejně jako operace na podporu globální války proti terorismu pro oblast Afrického rohu na letecké základně Al Dhafra nacházející se mimo Abu Dhabi. Letecká základna také podpořila spojenecké operace ve válce v Perském zálivu v průběhu roku 1991. Dohody o vojenské obraně s USA byly podepsány již vroce 1994 a s Francií v roce 1995. Prvním prezidentem SAE byl Sheikh Zayed bin Sultan Al Nahyan a zemřel 2. listopadu 2004. Jeho nejstarší syn Sheikh Khalifa bin Zayed Al Nahyan uspěl jako vládce emirátu Abu Dhabi. V souladu s ústavou SAE byl nejvyšší radou vládců zvolen novým prezidentem SAE. Sheikh Mohammad V lednu 2006 zemřel premiér Spojených arabských emirátů a vládce emirátu Dubaj, Sheikh Maktoum bin Rashid Al Maktoum. Novým vládcem Dubaje a premiérem SAE se stal korunní princ šejk Mohammed bin Rashid Al Maktoum.
